
V dnešní uspěchané době máme tendenci vnímat bolest jako nepřítele, kterého je třeba co nejrychleji porazit. Jakmile nás něco začne bolet – ať už tělo, nebo duše – saháme po rychlých řešeních. Léky, náplastmi, čímkoliv, co nám přinese okamžitou úlevu. Ale co kdybychom se na bolest podívali jinak?
Co mi bolest chce říct?
Velmi často zapomínáme, že bolest není jen problém, který je třeba vyřešit. Je to zpráva, poselství, které nám naše tělo nebo duše posílají. Něco jako tichý hlas, který volá: „Zastav se na chvíli. Podívej se, co se děje uvnitř tebe. Kde se možná potlačuješ, omezuješ nebo jdeš proti sobě?“
Zejména u opakovaných bolestí bychom se měli zastavit a místo automatického řešení hledat hlubší otázky. Proč mě to bolí? Co se ve mně děje? Co mi mé tělo vlastně říká? Tělo je zázračný nástroj komunikace mezi naší myslí, duší a světem kolem nás. A pokud se s ním naučíme mluvit, můžeme pochopit mnohem víc, než si myslíme.
Neznamená to, že bychom měli bolest ignorovat nebo se trápit. Žijeme v době, kdy máme k dispozici úžasné výdobytky moderní medicíny, které mohou zmírnit akutní utrpení a pomoci nám žít kvalitní život. Ale zároveň není na škodu naučit se bolest vnímat jako příležitost.
Co kdybychom namísto okamžitého potlačování bolesti zkusili chvíli pozorovat? Co kdybychom se sami sebe zeptali: „Co mi chce mé tělo sdělit?“ Můžeme v tom najít odpovědi na otázky, které nás trápí nejen fyzicky, ale i psychicky. Můžeme se naučit vidět souvislosti mezi našimi emocemi, našimi rozhodnutími a tím, co se odehrává v našem těle.
Psychosomatika nám může poskytnout mnoho odpovědí na to, proč nás něco bolí. Ale možná jste si všimli, že když se opravdu zastavíte, utišíte svou mysl a zaposloucháte se do svého těla, najdete odpovědi i sami. Kdo jiný vás zná lépe než vy sami?
Naše tělo je neuvěřitelně moudré. Každá buňka, každý sval, každá bolest má svou zprávu. Stačí jen naslouchat. Bolest nám ukazuje, kde si způsobujeme bloky, kde potlačujeme své emoce, kde nás něco svírá nebo kde se potřebujeme uvolnit.
Žijeme v době tlaku na výkon. Naše kultura nás tlačí k tomu, abychom všechno dělali rychle – rychle pracovali, rychle řešili problémy a rychle se uzdravovali. Bolest ale není problém, který je nutné „odstranit“ co nejrychleji. Je to příležitost zpomalit, zastavit se a podívat se dovnitř sebe.
Když si dovolíme nesprintovat životem, ale chvíli se zastavit, můžeme objevit nejen odpovědi na svou bolest, ale i sami sebe. Nemusíme žít v neustálém výkonu. Můžeme žít v souladu se svou duší, svým tělem a přírodou.
Právě proto je hlavním zaměřením mé práce propojování žen s matkou Zemí, s přírodou, s jejich vlastní podstatou. Když otevřeme své srdce přírodě, naučíme se naslouchat jejímu rytmu, začneme vnímat i své vlastní rytmy a potřeby.
„Vidět svět skrze srdce znamená vidět svět skrze lásku.“ A to nejen lásku k ostatním, ale především k sobě. Když otevřeme srdce, vše kolem nás se mění. Začínáme vidět krásu i v těžkých chvílích, protože víme, že každá bolest, každá výzva nám přináší poselství.
Přestaňme bojovat proti svému tělu. Přestaňme vnímat bolest jako nepřítele. Místo toho se zastavme, zpomalme a zeptejme se sami sebe: „Co mi moje tělo říká? Co mohu změnit, abych žila v souladu se svou duší a tělem?“
Naše těla jsou géniové komunikace. Stačí jen naslouchat. ❤️
S láskou a pro lásku Hana
#bolest #poselství #moudrosttěla #zdraví #psychosomatika #péčeosobě #ženskákouzla #propojenísprírodou #otevřensrdce #sebeláska #spiritualita