Proč je tak těžké být spokojený, šťastný a mít v sobě vnitřní klid aneb závislost na utrpení

Možná si říkáte, že je to nesmysl – jak by někdo mohl být závislý na utrpení? A přesto je to pravda. Setkáváme se s tím každý den, aniž bychom si to možná uvědomovali. Kolik znáte lidí, kteří mají zdánlivě všechno, ale přesto si neustále stěžují, lamentují a vidí svět černě? Utápějí se v temných zákoutích své mysli, litují se, hledají důvody, proč je vše špatně.

Na druhé straně existují lidé, kteří mají děravé kapsy, chatrné zdraví, vztahy, co skřípou, ale přesto září jako slunce. Kdo z těchto dvou typů lidí je na tom lépe? Kdo má v sobě klid a kdo neustálý boj? Odpověď je jednoduchá – a přesto je tak těžké to skutečně žít.

Život je škola. Učíme se, jak najít vnitřní mír, ale ne skrze lidský systém, nýbrž skrze ten vesmírný, energetický. Kvantová fyzika jasně ukazuje, že vše je propojené. Pokud v sobě mám klid, šířím tuto vibraci dál. Pokud mám v sobě boj, šířím napětí, hněv, zlobu. Jak řekl Karel Čapek, mír celého národa začíná v každém z nás. To je něco, nad čím stojí za to se zamyslet.

Jako lidské bytosti jsme továrny na hormony. A hormony, jak víme, dokážou ovlivnit mnohé – včetně vytvoření závislosti. I myšlenka, respektive emoce s ní spojená, vyvolává v těle hormonální koktejl. A čím častěji tyto koktejly vyplavujeme, tím více na nich lpíme. Podívejte se na adrenalinové sporty – jednou to nestačí, a čím déle tomu propadáme, tím více potřebujeme. A stejně je to i s utrpením.

Když prožíváme utrpení, tělo spouští chemické reakce, které jsou až opojné. A tělo si na ně začne zvykat. Chce víc a víc. A když se rozhodneme vystoupit z tohoto kolotoče a snažíme se žít ve štěstí, tělo prožívá „abstinenční příznaky“. Přehodí výhybku zpět k temnotě a k bolestivým myšlenkám.

Je to začarovaný kruh. Ale dá se z něj vystoupit. Jak? Systematickou prací a opakovaným zaměřením na to, co chceme, místo na to, co nechceme. Pokud vydržíme, jednoho dne se výhybka přehodí směrem ke světlu. A místo závislosti na utrpení si vytvoříme nový návyk – lásku k životu.

Pro někoho to může znít jako pohádka, ale pro mnoho lidí už je to realita. Realita života ve světle, i když nás vnější svět neustále pokouší sloužit té druhé straně.