Jak nás doběhla emancipace a jsme skutečně svobodné

..tolik jsme se chtěly vyrovnat mužům, až jsme samy sebe dostaly do pasti. Pěkně jsme si vzaly hrnec, naplnily jej studenou vodou, posadily se do něj, hrnec postavily na ohniště a ohniště zapálily a tak si v tom hrnci hovíme a hovíme, ale voda se pomalu, ale jistě začíná vařit, ano je to stejné, jako příběh o žábě

Ženy žily tisíce let ve stínu mužů, ale kdyby jen ve stínu, pro muže byla žena služka, milenka, matka dětí, hospodyně, ale to v tom lepším případě, muži mohli beztrestně ženy týrat, znásilňovat, dělat z nich otrokyně, upalovat, kamenovat, prodávat, vyměňovat, žena byla věc, zvíře. Měla jen povinnosti a žádná práva. A tak to šlo mnoho a mnoho generací.

Není tomu tak dávno ( z pohledu evoluce a vývoje člověka, opravdu nedávno ) co se postavení ženy začalo měnit, samozřejmě, nezačalo to samo od sebe ,to sama žena se začala proměňovat skrze poznávání sebe samé. 

Původní záměr stvořitele, zcela určitě nebyl, aby muž ženu týral, zavíral a využíval, muž a žena byli stvoření pro vzájemnou spolupráci, vždyť jsme tak dokonalé odlišní proto, abychom se spojili, propojili do jednoho dokonalého celku. 

Avšak na místo spolupráce se více a více rozvíjel mezi ženou a mužem boj, souboj. Boj o moc, muž nebyl schopen odolávat „svodům“ ženy, cítil vše jako manipulaci a ano, my ženy jsme si toho byly vědomy a tyto praktiky jsme využívaly a tak vznikl kolotoč živený strachem a obavami. Tím, že žena neměla přístup k vědění, ke vzdělání a dlouhou dobu měl právě tyto výsady jen muž, bylo nasnadě, že se rychleji rozvíjel jeho intelekt a žena dlouhá tisíciletí zaostávala za jeho schopnostmi a tím, se ještě prohluboval despekt k ženám ze strany mužů 

Ale vývoj nezastavíš a tak se pomaličku, ale jistě objevovaly ve společenstvích ženy, které jinak uvažovaly, měly jiný pohled na svět i na sebe samé, uvědomovaly si svou skutečnou hodnotu, tedy hodnotu lidství a hodnotu ženy, jako dárkyně života a s tím přicházely změny, nejsme méně než muži, jsme si rovni, oni bez nás nejsou ničím a my bez nich rovněž ne, je tedy čas vzít si to co nám patří -svobodu. Byly tu i ženské války či jiné r-evoluční řešení

A tak jsme vykročily směrem k rovnoprávnosti, nešlo to rychle, trvalo to stovky a stovky let, mnoho generací a každá generace vytvářela další a další změny skrze přenos informací a jelikož se genetické informace vrství – nabalují, šel tento proces tak nějak sám 🙂 s každou novou generací rostla síla ženy více a více

Jak jsem napsala, trvalo to skutečně velmi dlouho, až přišlo 19-té století, což je právě z pohledu tohoto vývoje skutečně nedávno a s ním přišel mílový skok, po obřím skoku technologií a průmyslu, jako by ženám vznikl prostor pro jejich působení a nebo prostě dozrál evoluční proces do určitého bodu a ženy už byly k nezastavení. Řídily auta, prosazovaly se v pracovní oblasti, získali volební právo..

ZDE si dovolím vsuvku, mluvím zde o cca půlce světa, ani v dnešní době nemají ženy všude to, co u nás považujeme za normu, stále jsou otrokyněmi, nemají volební právo, nesmí se vzdělávat a nesmí dělat nic, co jim muž nedovolí 

Ale zpět k nám do „civilizace“ … začaly jsme expandovat do všech možných odvětví a hrnuly se do mužského světa, abychom se cítily svobodné a rovnocenné 

Je rok 2024 a cca posledních čtyřicet let se ten náš bílý oř splašil a my jsme vypadly ze sedla, nějak jsme v hondbě za tím ukázat mužům jak jsme úžasné a že vše dokážeme, že jsme jim ve všem rovni zapomněly, že ke všem mužským posláním a pracím máme jednu úlohu a to je nositelka života. Že naše těla, jak ty vnější, tak ty vnitřní jsou jiná než ta mužská, že ani nastavení myšlení a pudů je odlišné.

Pak také mnoho z těch, které vzhlíží k výšinám a podléhají trendům a vidí ty úžasné, emancipované, bohaté ženy, které mají vše, muže, úspěch, děti, hojnost a chtějí to také a tak makají a makají, aby se jim alespoň trochu přiblížily, ale už nevidí, že tyto ženy mají chůvy a domácí personál a nemusí každé ráno vstávat v pět hodin a o půl noci utahané uléhat pod tíhou nároků společnosti a hlavně sebe samých 

No a tak jsme emancipované, ale nešťastné a rozhodně nejsme svobodné, jsme takové novodobé otrokyně, voda v hrnci se ještě nevaří, ale už začíná a u mnohých žen se bohužel i vaří, každý den slyším příběhy úspěšných žen, které touží po mužském obětí, ale nemají ho, nebo přicházejí jen Ti, co je využijí a jdou dál, nebo jsou dokonce těmi, které se nechávají trýznit a to i přesto, že jsou těmi silnými ženami a nebo snad právě proto????

Jen jsem si dovolila kratičký vhled na to co se děje za oponou, pohled z jiného úhlu, z úhlu o kterém se moc nemluví, ale to neznamená, že se to neděje. 

Celkově kráčíme jako lidstvo neustále ode zdi ke zdi a to se děje i s naší ženskou svobodou. 

Sama jsem byla vrcholová sportovkyně, sbírala úspěchy na tatami, posléze jsem byla úspěšná podnikatelka, ale na prahu čtyřicítky, se ve mě něco zlomilo, tam už se začala ta voda v mém hrnci vařit …. ale to je zase jiný příběh, který mě právě dovedl k jiným úhlům pohledu na člověka, muže, ženu, lidstvo, vesmír k pohledu na svět z ptačí perspektivy. 

Svět stojí na rovnováze a když se někde odchýlíme na jedné straně, musí se to na druhé straně vybalancovat a stejné je to s mužským a ženským principem – jin a jang, který nyní příliš v rovnováze není, ale systém si poradí a je jen na každém z nás, na kterou stranu houpačky se posadíme, ne kvůli 

ostatním, ale kvůli sobě a jediný barometr toho, zda jste na správné straně, máte uvnitř sebe a vaše fyzická realita odráží to, co se děje uvnitř vás

I z této filozofie vychází můj systém, který předávám ženám, které život dostal někam, kde rozhodně být nechtěly, přestaly rozumět světu kolem sebe, přestaly rozumět sobě  

..a zazvonil zvonek a pohádky je konec ,kdo dočetl až sem děkuji vám za pozornost a budu ráda za vaše úhly pohledu, vhledy a zpětné vazby