Bylo mi 20 let, když jsem poprvé stála na tatami před soupeřkou z Polska. Byla o hlavu vyšší. Trenér mi řekl: „Buď tvrdá."

Ale dnes už vím, že jsem nevyhrála tvrdostí. Vyhrála jsem rychlostí, intuicí a schopností číst pohyby soupeřky dřív, než je udělala.

Karate bylo mou cestou dlouhý čas, stala jsem se několikanásobnou mistryní ČR, reprezentovala jsem svou zemi a získala medaile i na mezinárodních soutěžích jako jsou ME a MS.

Tehdy jsem ještě nevěděla, že právě tohle je ženská síla. Že nemusím být "jako chlap", abych zvítězila.

KDYŽ SPORT SKONČIL, ZAČAL BYZNYS
Po ukončení sportovní kariéry jsem se vrhla do podnikání.

Vybudovala jsem firmu s 50 zaměstnanci. Vedla jsem lidi, řešila krizové situace, makala od rána do večera.

A znovu jsem slyšela ten hlas: „Buď tvrdá. Jinak tě sežerou."

Tak jsem byla. Tvrdá. Disciplinovaná. Neúprosná. Jako na tatami.

A skoro jsem se u toho zničila.

PŘIŠLA I POLITIKA – NEJTVRDŠÍ BOJ
Myslela jsem si, že když vstoupím do politiky, budu moct změnit systém. Pomoci lidem. Vylepšit společnost.

Čtyři roky v politice mě naučily víc o lidské povaze než cokoliv předtím.

Naučily mě, že ne každý boj stojí za to bojovat. Že někdy je síla v tom odejít, ne vytrvat.

A hlavně – že systém se nezmění zvenčí. Změní se jen tehdy, když se změní lidé uvnitř něj.

Po čtyřech letech jsem odešla. Vyčerpaná. Zklamaná. Ale moudřejší.

POKUS O NADAČNÍ FOND – LEKCE POKORY
Pak jsem založila nadační fond Česká Lvice – Kultivace společnosti. Chtěla jsem pomáhat ženám, podporovat jejich růst, budovat komunitu.

Ale nešlo to.

Ne proto, že by nápad byl špatný. Ale proto, že jsem ještě nebyla připravená. Ještě jsem neměla jasno v tom, kdo jsem a co skutečně chci předat.

Nadační fond mi ukázal, že ne každá cesta je ta pravá, i když vypadá správně.

A že někdy musíme pustit to, co nefunguje, abychom našli to, co ano.

KDYŽ SE SVĚT ZHROUTIL
Pak přišla krize. Firma krachovala. Musela jsem do práce – tentokrát jako vedoucí pobočky v korporátu. Nový tlak. Noví lidé. Nové požadavky.

A já jsem se poprvé v životě zeptala: „Proč se mi to pořád opakuje?"

Proč jsem pořád ta, co musí bojovat?
Proč jsem pořád ta, co musí být silná za všechny?
Proč jsem pořád ta, co se nemůže zastavit?

A pak to přišlo, to co jsem měla na dosah ruky už od dětství, ale nebrala to vážně

KARTY SI MĚ NAŠLY 
Od dětství jsem byla jiná, šikanovaná, osamocená, měla jsem sny co se plnily a viděla věci, které druzí neviděli, karty jsem brávala do ruky od svých 25-ti let, nebyl v tom žádný záměr, jen instinkt, ale jednoho dne se něco změnilo, přestala jsem v tarotu hledat věštbu, ale viděla tam sebe, tady a teď, můj příběh a já se zastavila 

Poprvé po letech jsem viděla samu sebe a cítila samu sebe. Nepřemýšlela jsem o deadlinech, o zaměstnancích, o politice, o tom, co musím udělat zítra.

Jen jsem seděla. Dýchala. A cítila.

A v té chvíli jsem pochopila: Tohle mi chybělo celý život.

CO MĚ TAROT NAUČIL
Tarot mě nenaučil "věštit budoucnost".

Tarot mě naučil být přítomná, vidět se, cítit se

Naučil mě, že nemusím pořád bojovat. Že existuje jiný způsob, jak žít – ne v permanentním tlaku, ale v klidném plynutí.

Naučil mě, že moje intuice není slabost. Že to, co jsem na tatami používala instinktivně – schopnost "cítit" soupeřku – je má největší síla.

A naučil mě, že ženské tělo potřebuje zastavení. Potřebuje spočinout ve svém středu. Jinak kolabuje.

Tarot mi zachránil život. Ne doslovně. Ale zachránil mi život v jeho skutečné podobě – život, kde jsem já, ne jen "funkce".

PROČ POLITIKA A NADAČNÍ FOND "NEŠLY"
Dnes už vím, proč politika a nadační fond nevyšly.

Protože jsem tehdy ještě hledala změnu venku.

Myslela jsem si, že když změním systém, když pomůžu ženám zvenčí, že to bude stačit.

Ale skutečná změna se neděje venku. Děje se uvnitř.

A teprve když se změníš ty, změní se svět kolem tebe.

Tarot mi to ukázal. A dnes to učím další ženy.

Každý z nás je schopen měnit svět, ne zvenku, ale skrze sebe 

S láskou k životu Hana Kadlubová - Tarotová Dáma