Čas. Zdánlivě běžné slovo, které používáme denně, aniž bychom mu věnovali hlubší pozornost. A přesto je čas tou nejvzácnější komoditou, jakou máme. Na rozdíl od jiných zdrojů, které můžeme získávat, hromadit, pěstovat nebo vyrábět, čas je omezený. Nemůžeme ho koupit, rozmnožit ani vynahradit. Máme ho jen tolik, kolik nám bylo dáno – a každá promarněná vteřina je nenávratná.
Proč si však tuto skutečnost plně neuvědomujeme? Proč s časem tak často nakládáme bez rozmyslu, jako by byl nekonečný? Možná je to tím, že jeho hodnotu většinou pocítíme teprve tehdy, když nám začne docházet – v krizových momentech, v nemoci, nebo když vidíme, jak čas odnáší ty, které milujeme.
Čas je zrcadlem naší přítomnosti. A právě zde a teď máme možnost rozhodnout, zda ho budeme využívat smysluplně, nebo ho necháme protékat mezi prsty. Až si skutečně uvědomíme, že každá vteřina je nevratná, něco v nás se změní. Až toto uvědomění prostoupí každou buňku našich těl, začneme žít jinak.
Přestaneme plýtvat energií na zbytečnosti, které nás jen vysilují – intriky, manipulace, neupřímnost, hněv či zášť. Přestaneme se zamotávat do negativních emocí, které nás odvádí od toho podstatného. Místo toho začneme hledat nejupřímnější, nejlaskavější a nejkratší cesty k sobě navzájem. A co je ještě důležitější – k sobě samým.
Když pochopíme, že čas je tím největším darem, který jsme dostali, začneme ho vnímat jako příležitost. Příležitost tvořit, milovat, sdílet, učit se, růst. Příležitost objevovat, co nás naplňuje, co nás činí šťastnými a co dává našemu životu smysl. Přestaneme jen přežívat a začneme skutečně žít – naplno, vědomě a s vděčností za každý okamžik.
Čas je energie. Energie, která nám byla svěřena, abychom ji využili ve prospěch sebe i světa, ve kterém žijeme. Každý z nás má možnost rozhodnout, co se svým časem udělá. Můžeme ho promarnit nebo ho naplnit činnostmi, které mají hodnotu a dávají smysl. A když tento dar začneme vnímat jako vzácnost, začneme si více vážit nejen svého času, ale i času druhých.
Jakmile si plně uvědomíme hodnotu času, zmizí z našeho života věci, které nám škodí – smutek, vztek, zloba, zklamání… Protože pochopíme, že život je příliš krátký na to, abychom ho plnili negativitou. Namísto toho budeme hledat způsoby, jak být laskavější, pravdivější a blíž jeden druhému.
Čas je dar, který není samozřejmostí. Uvědomme si to dřív, než nám proteče mezi prsty. Každý okamžik, který máme, je příležitostí něco změnit, něco vytvořit, někoho potěšit nebo si prostě jen užít přítomnou chvíli. Nečekejme na zítra. Žijme dnes.
❤ Čas nelze získat zpět, ale můžeme ho naplnit tím nejlepším, co v nás je. Tak ať ho nepromarníme. 🙏
S láskou a pro lásku Hana