Zrcadla aneb nejsem oběť, jsem tvůrce

Svět se stává jedním velkým zrcadlem a dříve či později budeme nuceni tento princip pochopit a přijmout.

Tisíce let jsme se zasekli ve hmotě, ve fyzickém světě, ve světě, které ovládá ego a zcela ignorujeme náš niterní svět, svět našich duší.

Tato cesta uvedla celou planetu na pokraj propasti, lidstvo stojí na srázu a volí si, pro co se rozhodne. Nelze již žít jen z ega a nechat se vláčet životem jako otrok a ještě si myslet, že jsem svobodný. V tomto světě přestává být láska a panuje zde více a více strach, konzum, požitkářství a s tím spojené plenění a drancování planety a všeho co se na ní nachází.

Nejde totiž jen o planetu Zemi, jde o celý vesmír. Ve vesmíru není nic oddělené, vše spolupracuje a vše je propojené a pokud je Země nad propastí a panuje zde ohromný nesoulad a nerovnováha, zasahuje to celý vesmír.

Evoluce nečeká na nic a nikoho, vývoj nezastavíš, to je stále stejné a nyní směřujeme k největšímu evolučnímu skoku a je na každém z nás,  kdy nastoupí na cestu své duše a tím se zapojí do vesmírného procesu. Končí doba ega a oběti a nastává doba duše a jejího tvůrčího potenciálu s lehkosti bytí – naše vědomí se více a více otevírá.

Náš vnitřní svět nevidíme, ale vesmír, Bůh, zdroj, stvořitel, kdo jak kdo chce, si nádherně poradil

Vytvořil pro nás zhmotňování toho, co se v nás odehrává ☺ svět je pro nás nyní jedním velkým jevištěm, stačí jen pozorovat a uvědomovat si, že to co se mi odehrává před očima je svět, který si tvořím já sám.

Jsme vedeni k vlastní odpovědnosti za svůj život i za život celku, jehož jsme nedílnou součástí. Jedině až na vlastní kůži poznáme, co jsme schopni tvořit svými stíny, tak jedině tehdy, budeme schopni chovat se k druhým a to jak lidem , tak i zvířatům, přírodě tak, jako bychom se chovali k sobě samým. Nic méně a to je další příběh, my se k sobě ve většině případů opravdu nechováme s láskou a úctou.

S tím souvisí i mnohem rychlejší zhmotňování našich myšlenek a nejvíce těch vzletných, na něco pomyslím a už se to děje, to nás tak trochu nutí ke kontrole a pozorování svých myšlenek, aby byly příjemné, klidné a plné lásky.

Zrcadla nám odráží jak světlé stránky, tak i stíny, stíny, které v nás aktivují energii strachu, iluzorní strach našeho podvědomí.

Podstatou všeho je, přestat hledat viníky kolem sebe, nejsou tam, vše je jen a jen o nás. Kdo se jednou vydá na cestu do hlouby své podstaty, ten se nevrací, jediná cesta je vpřed.